Projekt Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU) a Państwowa Wyższa Szkoła Teatralna w Krakowie Wydział Lalkarski we Wrocławiu (PWST).
„w kancelarii jestem najbardziej lubiana“
- neobvyklá jízda středoevropskými krajinami
- neobvyklá cesta za poznáním jiných krajin, jiných lidí, jiných těl, jiných jazyků, a především (jiných) sebe sama
- neobvyklé odchody i příchody, setkávání i opouštění, duše, jež obcují s těly a samozřejmě smrt v tvých očích, jež požrala můj mozek
- to, co se vám zjeví, nemusí být zjeveno jiným, a naopak to, co vidí někdo jiný, nemusíte vidět vy. například, všiml jste si té kapky krve na malíčku slečny, která prošla kolem?
- cokoli se však stalo, cokoli se dělo, zanechalo stopu v čase, stopu v prostoru
- v horách, vzduchu
- a navždy pozměněném nebi
- neobvyklý ponor do vlastní paměti
Česko-polská divadelní road-movie na dva večery-dvě inscenace, které existují samy o sobě, ale přitom se navzájem doplňují.
Můžete vidět jen jednu, ale když uvidíte i tu druhou, vše pochopíte. Nechápete? Přijďte! Rozumíte?
1. část: vlak richarda a samuela
2. část: vlak julie
režie: Petra Tejnorová, dramaturgie: Matěj Samec, scéna: Antonín Šilar, kostýmy: Marie Černíková, pohybová spolupráce: Lucia Kašiarová, jazyková spolupráce: Barbara Humel, hudební spolupráce: Vratislav Šrámek, hudební design: Jonáš Rosůlek, Jonáš Strouhal, produkce: Alžběta Brabencová, Kasia Kostenko, Jan Topinka
Premiéry se konaly ve Wroclawi 1. a 3. března 2008, české premiéry 12. a 13. března 2008 v divadle DISK na pražské DAMU. Inscenace byla několikrát uvedena v divadle DISK a úspěšně reprezentovala DAMU a PWST na mezinárodním festivalu v Nitře (Setkání), Praze (Zlomvaz) a Římě (Romateatrofestival), v červenci se ještě chystá do Uherského Hradiště na Letní filmovou školu a v září na Mezinárodní festival DIVADLO v Plzni.
Projekt založený na výzkumu divadelního zobrazení nejrůznějších možností soužití lidí.
Fenomén krajiny zde funguje jako místo, ze kterého každý jedinec pochází, kde se narodil a které jej ovlivnilo. Místo, které důvěrně zná, kde prožil své dětství a cítí se tu doma. Místo, které si nosí v sobě, a na jehož základě vzniká i krajina osobní, krajina duše.
Každý je nositelem paměti své krajiny.
Každý je hlavním aktérem své legendy.
„V naší road – movie jde především o cestu jako způsob poznávání krajin, lidí, a především sebe sama. Stejně jako třeba Bill Blake v Mrtvém muži cestuje vlakem napříč zemí za prací a jeho cesta ho zavádí do komických a nebezpečných situací i zde budou jednotlivé postavy příběhu vrženy do koloběhu mikrosituací a mikropříběhů, jako by se během cesty ponořily do odlesku zrcadlové stěny a vynořily se v dosud neznámém světě, který existuje na druhé straně zrcadla,“ říká Petra Tejnorová, režisérka inscenace. A dramaturg Matěj Samec dodává: „Těšte se na snová zobrazení, nenadálá mizení, falešná úmrtí, smyčky v čase, fatální omyly, míjení se, hvízdání vlaků, filmové střihy, polský patos, horečné sny, hororové výjevy, na krajinu přeplněnou vinou i odpuštěním.“